"Návrat do minulosti"

Jednoho krásného dne, jako ten dnešní ( 9.6.2007 – vedro jako prase, teploměr se asi zbláznil 28 ´C venku a tady u mě vevnitř 35´C )…jsem dělal takovou menší „čistku“ v mém bordelovém stolu, kde jsem objevil pár zajímavých věcí z mé „bohaté“ minulosti a hlavně mládí. To by jste se asi divili, kdyby jste věděli čehož jsem našel J Je toho fakt dost, ale nemusíte vědět úplně všechnoJ

 No, ale o těch pár „bordelových“ věcí se s vámi podělím. Zase jich není Xktero a netuším zda vás to bude nějak zajímat, ale pokud ne tak si můžete něcoJ

 K věci. Onoho dne jsem tam našel i svůj na mechanickém stroji! psaný referát na hudebku. Hádejte čeho se asi taky mohl týkat??? Že netušíte??? Je to fakt lehký jako prase. No přece Dana Landy a skupiny Orlík. Když jsem byl ve školních letech 13-15 let, tak jsem nic jiného neposlouchal než „pana“ DL a Orlík. Jednak nic v našem „malebném městečku se nedalo sehnat a taky proto, to stejně byla v tej době nej hudba.

Tady je přepis toho strojového referátu. Nechápu jak jsem to tenkrát vůbec mohl „nadatlovat“, njn…

REFERÁT O SKUPINĚ 

O R L Í K  

  Skupina Orlík vznikla r.1987 a hrála ve stylu Oi! Ve skupině hráli 4 členové. Nejznámější David Matásek ( zakladatel skupiny ) a Daniel Landa.

 Orlík byla nejprve garážová kapela, která skládala hudbu a texty pro úzký okruh lidí.

 „Bomber, holou hlavu v Orlíku si viděl každém den. Žádnej trouba po desátý nesměl sem!“ Takhle vzpomíná na domovskou vinárnu skinheadů, na prvním albu kapela Orlík – Miloš Frýba For President. Hudbu nahrála na nosiče, kterým se prodalo přes 140 tisíc kusů a všechno se dostalo do úplně jiné dimenze. Začali uvažovat proti komu budou hrát – „v prní řadě proti komoušům a fašismu“.

 Jak například se dostal do názvu 1 desky předrevoluční televizní hlasatel Miloš Frýba? Že by snad sympatizoval s hnutím? David Matásek říká: „ najednou někdo řekl: toho chlapa by měli zvolit presidentem. Jedinej z tich kašparů nelže. Když řekne, že v 7 bude večerníček, tak opravdu je“.

 Orlík sice demonstrativně přerušoval koncerty a distancoval se od řádění svých fanoušků, ale to už bylo pozdě. Členové kapely se ocitli v palbě ze všech stran. Média obviňovala Orlík s podněcování rasismu a fašistických tendencí a žádala vysvětlení. Součastně na Orlík zaútočila i část skinheadů, kterým se zdálo, že jejich idoly lavírují a zrazují ideály hnutí. O sympatiích cikánských iniciativ není ani třeba mluvit. Zatímco Daniela Landy jehož divoký životní styl byl všeobecně znán, novináři raději příliš nevymáhali vysvětlení proč se rozhodl obtisknout někomu okovanou botku na obličej a ještě se o tom zpívat. Odpadlí básník David Matásek se stal výrazně kořistí tisku.

 Druhá deska Orlíku – Demise! Znamenala skutečnou demisi kapely, okolo niž už bylo rozvířeno příliš mnohá hysterie. Jeden bulvární magazín si například vyfabuloval souvislosti mezi výbuchem plynu v cikánsky obývaném smíchovském činžáku s křestem Demise. Poslední kapkou do poháru byla novinová zpráva, že po koncertu Orlíku došlo k hanobení pomníků na židovském hřbitově. Členové kapely se dohli, že už nemá cenu dál pokračovat. Na konci roku 1991 se Orlík rozpustil.

Desky: MILOŠ FRÝBA FOR PRESIDENT

 DEMISE!

 Než si uděláte závěr, tak prosím berte v potaz, že informace k danému tématu se v tý době dali jen těžko sehnat. Internet nebyl, tak se člověk musel spolehnout na různé média, typu noviny, časopisy, TV,atd….a tím bych chtěl poděkovat naší skvělé v té době obecní knihovně, kde člověk mohl čerpat info. Pár časáků „padlo za vlast“, ale stane seJ

 K referátu  člověk ještě pouštěl ukázku. Tak byla mnou vybrána píseň Orlík. Asi se to úče líbilo, když mě obdarovala známkou 1J Učitelka to byla taková blbka, nejhorší na škole. Ale sem tam to i šlo. Hlavně když člověk šel k ní do kabinu pro něco. Bylo to jak, kdyby někdo šel do knajpy na pivko. Mega smrad s cigaret, tfuuj. Hlavně, že se nesmí kouřit ve škole J

 Jsem rád, že se mi ten referát uchoval a nikdy ho nevyhodím. Je to kus mého mládí a mé pubertyJ  Teď ani přesně nevím z jakého roku to je. Myslím se, že to bude rok 1997 nebo 1998. Kuwa, to je let J

(GaunerHB 2007)