Jdi na obsah Jdi na menu
 


Rozhovor s Janem Škaloudem

15. 4. 2008
Rozhovor s Janem Škaloudem o nehodě na Rally Šumava

ZDE si můžete přečíst rozhovor s Janem Škaloudem(spolujezdec Dana Landy v rally). Popisuje jak se stala ona nehoda na Šumavské rally.

Přepis rozhovoru:

Škaloud: Tu nehodu si pamatuju

Mladá Boleslav/ Nehoda s Danielem Landou na Rally Šumava a pobyt v nemocnici. Takový měl víkend spolujezdec Jan Škaloud.

Boleslavský závodník rally Jan Škaloud měl nehodu. Většina mladoboleslaváků to ví díky médiím. O nehodě se hodně mluvilo kvůli řidiči havarovaného vozu – Danielu Landovi. Ale jak nehodu vnímal spolujezdec Jan Škaloud? „Pamatuji si celý její průběh. Jediné, co si nepamatuji je samotný náraz,“ popisuje spolujezdec. Posádka havarovaného vozu po nehodě skončila ve strakonické nemocnici. „Jsem celý pomlácený a bolí mě celé tělo, ale vím, že už je dobře a jsem v pořádku. Ještě mě lehce pobolívají záda, břicho a krk,“ popisuje svůj nynější zdravotní stav Jan Škaloud. Na rozdíl od pilota vozu Daniela Landy vyvázl Jan Škaloud s lehkým otřesem mozku a s pohmožděninami. Landa po nárazu do stromu a následném obrácení vozu na střechu zůstal v úplném bezvědomí. „Dana jsem společně se spolujezdcem z jedoucí posádky za námi vytáhl. Byl sice v bezvědomí, ale vytáhnout jsme ho museli kvůli vytékajícímu benzínu z havarovaného vozu,“ popisuje nemilé zážitky Jan Škaloud. Pro závodníka ale tato nehoda není první. Před rokem – 14. dubna 2007 měl nehodu na Tristingtal rally v Rakousku s pilotem Michaelem Riečicou. Tehdy zůstal celých čtyřicet minut v automobilu zaklíněn on. Pobytu v tamější nemocnici se nevyhnul.

Škaloud: Před nárazem je důležité se zabalit a dát ruce před hrudník

Pamatujete si celou nehodu?
Ano, pamatuji si celý průběh nehody. Byl jsem při plném vědomí.

Jste schopen ji popsat?
Samotný náraz si nepamatuji. To je zlomek sekundy. Pamatuji si ztrátu kontroly pilota nad vozem a následně to, když se vůz zastavil a zůstali jsme na silnici na střeše. Daniel nereagoval na moji otázku, jestli je v pořádku. Bezvládně zůstal viset v sedačce. Odpoutal jsem se, vykopl jsem zablokované dveře a běžel jsem proti směru rychlostní zkoušky zastavit následnou posádku, Skoupil - Singer, aby nedošlo k dalšímu neštěstí. Po jejich zastavení jsem informoval spolujezdce Tomáše Singera o situaci. Společnými silami jsme s opatrností vyprostili Dana mimo vůz, ze kterého začal vytékat benzín a pomohli mu do bezpečné vzdálenosti na pole, kde začal nabírat vědomí. S dalšími následujícími posádkami, které dorazili k nehodě, jsme zabezpečili vůz proti požáru a vyčkali na příjezd záchranářů a lékaře. Pak následoval transport do Strakonické nemocnice.

Na co jste myslel, když už bylo jasné, že nabouráte?
Je to jen moment. Člověk si nestihne vybavit celý život, jak se říká.

Co jste udělal?
Člověk má pud sebezáchovy a podle něho se zachová. Je však důležité, být na takovou situaci připraven a dodržet vhodný postup před nárazem.

Existuje tedy nějaký způsob, jak se zachovat a zmírnit následky?
Ano, tedy takzvaně se zabalit a zpevnit. Dát ruce křížem přes hrudník a držet se oblečení. Dále zvednout nohy a neopírat je protože 6-ti bodové pásy vás v závodní sedačce spolehlivě zajistí. To kvůli zlomení končetin.

Jaké jste měl myšlenky těsně po nehodě?
Je to jen myšlenka na záchranu života jezdce a sebe samého. Situace je však horší, když řidič nereaguje a je v bezvědomí. Je potřeba zachovat klid a rychle přemýšlet. Zamezit tedy dalšímu problému a to aby do nás nenabouralo další auto startující za námi.

Na minulých závodech jste také měli havárii. Nebudete se bát sednout opět do závodního auta?
Kdo říká, že strach nemá, lže. Není to ale klasický strach. Je to takový adrenalin. Nebude a není však čas na strach. Už tento týden se účastním dalších závodů - Rally Vyškov.

Jak dlouho spolupracujete s Danielem Landou?
S Danielem a AutoFleetCar Rally Teamem spolupracuji oficiálně od tiskové konference 21. března 2008. Spolupráce ale probíhala už od začátku letošního roku.

Jak ke spolupráci došlo?
Manažer AutoFleetCar Rally Teamu mi nabídl ještě užší spolupráci, než jsme do té doby spolu měli.

Jak dlouho se věnujete rally?
Ihned po dovršení plnoletosti a získání řidičského průkazu. První soutěž jsem jel v dubnu roku 2003.

Jak jste se k závodění dostal?
Prakticky od útlého věku mě rally zajímala, protože můj otec Ivan Škaloud se v rally mnoho let pohyboval ať už jako mechanik, spolujezdec či manažer. Od malička jsem hrál ligový hokej za Mladou Boleslav až do juniorského týmu. Odchod z hokeje, po mnoha zraněních, ale i maturitě na střední škole a také samotné rally, však táta těžce nesl.

Co vám tento koníček dává?
Rally mi dává mnoho. Spoustu skvělých lidí a přátel. Mnoho zážitků. Cestování po světě či samotné České republice. V rally se říká, že život je jen čas, který plyne mezi soutěžemi.

Nevymlouvají vám to rodiče? Mají o vás strach?
Nikdy mi rally nerozmlouvali a myslím, že je to jedině dobře. Rally je taková láska a nadšení. A bez lásky a životního nadšení se nedá žít.

A jak se k rally staví vaše přítelkyně či kamarádi?
Přítelkyně je také velmi tolerantní a myslím, že chápe moje odhodlání i přesto, že nemá asi dobré pocity. Blízcí přátelé však přestávají chápat moji touhu a začínají mi ji po další těžké nehodě rozmlouvat.

Měl jste již více podobných nehod?
Ano, skoro do roka a do dne. 14. dubna loňského roku jsem měl na Tristingtal rally v Rakousku podobnou nehodu. Tenkrát jsem zůstal v autě zaklíněn skoro čtyřicet minut. Následně jsem prožil víkend v tamní nemocnici.

Máte nějaký sen, kterého chcete dosáhnout po závodní stránce?
Prioritou je určitě vždy v pořádku a ve zdraví dojet do cíle. To je nejpřednější. Jednoho cíle jsem už dosáhl. Jsem Mistr České Republiky pro rok 2006 ve třídě A6. Snaha je však dostat se co nejdále, tedy účast v Mistrovství světa.

zdroj: Boleslavský Deník

ghb2008