• Pozdrav z fronty  3:33
• Andělé  3:19
• Muži s padáky (s dětským sborem)  3:19
• Jezdci v oblacích  3:09
• 1938  3:03
• O marnosti  3:59
• Čerti  3:11
• Moravské pole  3:37
• Milostná  4:20
• Militia Christi  3:40
• Gang  3:29

POZDRAV Z FRONTY

Je nádhernej večer, tak začínám psát
a víno mi dodalo sil.
Bůh mi byl svědkem,
když měl jsem tě rád - to tenkrát snad ještě byl.
Tvý dopisy všechny jsem tisíckrát čet,
v nich stálo, jak v tvým klínu spím.
Však s posledním volnem se roztříštil
svět v němž nikdy tě neopustím.

Pak u vlaku ty - cizí žena!
Promiň mi, že jsem ti lhal.
Ještě teď slyším tě toužebně sténat...
Tu tvojí fotku jsem roztrhal.

Už nepříjdu nikdy tou pěšinou k vám.
Víš, já jsem teď tady ty tam.
U díry v blátě se sám sebe ptám,
a sám si i odpovídám...

...proč u vlaku jste stály na mě jste se smály,
ty a moje máma, starší cizí dáma.
Dětskej pokoj? K smíchu! Povečeřím v tichu.

Rozhovory váznou, vždyť mám duši prázdnou.
Vzpomínky jen bolí ať už na cokoli.
Ztracenej je klíč... Už abych byl pryč!
Zpátky se chci vrátit, ne se tady ztratit.
Fronta zpátky láká, domov pro vojáka.

Když země je rozrytá polibky děl
a hvízdání protíná vzduch,
píše ti kacíř, co do pekla chtěl
pro mámení barevnejch stuh.
Pro tenhle okamžik nemůžu lhát a utíkat jak malej kluk.
Ať jinej zabuší u vašich vrat - mě uhranul polnice zvuk.

Když zatroubí nám k boji,
tak to za to stojí.
Nenávist i láska - kolem země praská.
Plameny se mají, když si s náma hrají.
Pak nastane klid a my snad můžem jít
každej do svý díry bez boha a víry.
Z ušlápnutejch branců zbyla banda kanců!
Tak se teda měj a něco si přej,
než se nebe zřítí a tak skončí žití.

A tak posílám ti pozdrav z fronty.
Oheň už přestává hřát.
Víno je silný a teploučký střílny,
přijmou mě s láskou až odejdu spát.

ANDĚLÉ

Uzoučká pěšinka uprostřed močálů
Ukryta v mlze se plazila do noci
Po ní šly postavy mlčky a pomalu
Nikdo jim nemůže, nemůže pomoci
Kráčeli cestou do temnot v hlubinách
Ta kdysi zářila, jak brána do ráje
Na ztichlou krajinu dopadal hvězdný prach
Tma všechno pohltí soucitu nemaje

Sídla teď v zemi mají, křídla pelichají
Jsou to padlí andělé a někdy dost pijou
Když po nocích dělaj, že naplno žijou

Tak strašně chybí víra - na to se neumírá
O lásce málo vědí - lásky se nenajedí
Zoufalá apatie - to duše uvnitř hnije
Nevědí, co je štěstí - dostaneš hajzle pěstí

Chodí často v džínách, škodí ve skupinách.
Padlí andělé se špinavým peřím
S nadějí vzhlížejí k zamčeným dveřím

V nebi je málo chtěli, šklebí se - zapomněli
Že sem z nebe spadli to protože kradli
Šlohli asi kus nebeský krásy

Doba je mladá, hvězda už padá
Přišel čas přát si všechno, andělův život je krátký
Možná to někdy vyjde, a je třeba vezmou zpátky

Stojí tu bez útěchy, bojí se, mají blechy
Opravdoví andělé se zamračenou tváří
Pozorujou měsíc jak vytrvale září

Uzoučká pěšinka uprostřed močálů
Ukryta v mlze se plazila do noci
Po ní jdou postavy mlčky a pomalu
Nikdo jim nemůže, nemůže pomoci

Sídla v zemi mají, křídla pelichají
Padlí andělé se špinavým peřím
S nadějí vzhlíželi k zamčeným dveřím
V nebi je málo chtěli, šklebí se - zapomněli
Že sem z nebe spadli, to proto, že kradli
Šlohli asi kus nebeský krásy

Sídla v zemi mají, křídla pelichají
Padlí andělé se špinavým peřím
S nadějí vzhlíželi k zamčeným dveřím
V nebi je málo chtěli, šklebí se - zapomněli
Že sem z nebe spadli to protože kradli...

MUŽI S PADÁKY

Letadlo stoupá nad mraky,
v něm čtyři muži s padáky.
Tváře se černají barvivem,
kapsy jsou narvaný střelivem.

V překrásný noci se vznášej tmou,
a jen tři padáky se otevřou.
K zemi se řítí jeden z nich.
Skok poslední z posledních.

Vešla smrtka dál bez pozvání
s kosou ve vaku.
Rána o zem změní k nepoznání -
nevýhoda padáku.

Vešla smrtka dál bez pozvání
s kosou ve vaku.
Rána o zem změní k nepoznání -
nevýhoda padáku.

Není čas na slzy jde se dál.
Strážnej v budce usínal.
Ještě že tak! Aspoň měl to hned.
Ledvinu rozpůlil bajonet.

Když potom měsíc ozářil stín.
Vylez ten střelec z ostružin.
Natáhnul, zamířil, vypálil.
A úplně přesně strefil cíl.

Zase smrt se do jídelny vkrádá,
hladová velice.
Malá, drzá kulka ráda záda.
Nevýhoda měsíce.

Zase smrt se do jídelny vkrádá,
hladová velice.
Malá, drzá kulka ráda záda.
Nevýhoda měsíce.

Ti dva, co zbyli, plíží se vpřed.
Z dálky je oslovil kulomet.
Hlasitě štěká jak zuřivej pes,
už nebude zítra, už bylo jen dnes.

Letadlo stoupá nad mraky,
v něm deset mužů s padáky.
Ale co bych vám o tom povídal,
každej ví dobře jak to bude dál!

A tak smrtka dál kosou mává,
to se nemění.
Pořád bude mrška trochu hravá.
Nevýhoda válčení.

A tak smrtka dál kosou mává,
to se nemění.
Pořád bude mrška trochu hravá.
Nevýhoda válčení.

JEZDCI V OBLACÍCH

Když se v noci zadíváš na nebe plný hvězd,
Jestli chceš, tak je uvidíš, ti z nebeských cest
Budou tě chtít svést.

Jezdci v oblacích zvolna jedou dál
Prazvláštní průvod rytířů, průsvitnej karneval
To zase se zázrak stal

Pláště bílý se třepetaj nocí, jak vlajky když vlajou
Pyšně se napíná sukno, ač budou z něj cáry
A jejich přilbice ve svitu měsíce s leskem si hrajou
Jedou do zmizelých krajů bez fanfáry

Z různých snů se sjíždějí na pouť věčností
Kopí vzhůru vztyčená, k nebeské milosti
Co od vin je oprostí

Pláště bílý se třepetaj nocí, jak vlajky když vlajou
Pyšně se napíná sukno, ač budou z něj cáry
A jejich přilbice ve svitu měsíce s leskem si hrajou
Jedou do zmizelých krajů bez fanfáry

Možná to byl jenom sen, jen přetržená nit
Zítra bude zase den, ten den mi chce jezdce vzít
A k smrti je odsoudit.

1938

Nesmí spustit z očí silnici.
Prst na spouští, hlídá hranici.
Přesně tak, jak řekl velitel:
vyčkávat až přijde nepřítel.
Zbraně chladí v rukou víc než led,
potom přišel rozkaz nestřílet.

Pořádně to chlapy změní, když opouštěj opevnění.
Když se slavná vlajka smutně z žerdě spouští.
Polož zbraň! Odejdi pryč!
Hlavu si chraň! Odevzdej klíč!
Páteře se bortí - totiž muž sám sobě neodpouští.

Zlost a rozkousanej ret,
nahmatal krabičku cigaret.
Poprvé a navždy už se vzdal.
Dneska na posledy rovně stál.

Pořádně to chlapy změní, když opouštěj opevnění.
Když se slavná vlajka smutně z žerdě spouští.
Polož zbraň! Odejdi pryč!
Hlavu si chraň! Odevzdej klíč!
Páteře se bortí - totiž muž sám sobě neodpouští.

Vypuštěn, jak fotbalovej míč,
odchází tak trapně z hranic pryč.
Pro slzy už skoro nevidí.
Habešanům marně závidí.
Nejde to skousnout, jen tak tiše stát,
bez náznaku obrany nechat se fackovat.

Pořádně to chlapy změní, když opouštěj opevnění.
Když se slavná vlajka smutně z žerdě spouští.
Polož zbraň! Odejdi pryč!
Hlavu si chraň! Odevzdej klíč!
Páteře se bortí - totiž muž sám sobě neodpouští.

Ze železa stal se potom sliz
a záletník tak dostal syfilis.
Hrdina se před zrcadlem lek,
včera na souseda něco řek ...

O MARNOSTI

Noc byla krásná, a chodník lesklý,
Ulice po dešti vydechla páru
Myšlenka jasná, dlaně si pleskly
Kus plotu do kleští ku slávě zmaru

Tři vrazi ve tmě šli dál, v cestě jim kdosi stál
Zachovali však klid, stačilo vystřelit
Na noční košilce hned vykvetl rudý květ
Ten pohled nesnesu, padala bez hlesu
Kousíček za plotem smrt rve se s životem
Leží tam postava v trávě
Kéž by se zázrak stal a bůh se smiloval
Nad kytkou uvadlou právě

Tři vrazi ve tmě šli dál a život vyprchal
Tak už to dneska je, na cit se nehraje

Rána tě budí, kdo to tam střílí
Kdepak máš dcerku, snad nešla ven
Podlaha studí, siréna kvílí
Kéž teď by bylo včera, kéž by to byl sen
No tak teď už konečně víš, že za štěstí zaplatíš
Neměls mít víc než ty tři chlapi prokletý
Co ukuli v hospodě plán, jak máš být vychován
Za to že líp ses měl a kdekdo ti záviděl

Pistoli v šupleti máš, dlouho ji schováváš
Pečlivě v hadříku, má to svou logiku
Sám proti proudu, vrhneš se záhy
Slzavou stezkou až na samý kraj
Ach kráčíš k soudu zatížit váhy
Pro dcerku hezkou jdeš vystřílet ráj

ČERTI

Zjevil se mi k večeru a doufal, že mu sežeru
Vtip, že je ďábel sám a já jsem v řiti, až mě chytí
Vida, toho chcípáka, snad myslí, že mě naláká
Když roh mu trčí z hlavy a on tvrdí, že je pravý

Přísahám, že jsem ďábel sám, tak nezdržuj!
Musíme spolu, do pekel dolu

Říkal si Lucifer a tvrdil, že to není fér
Když s ním nechci jít, na to se v pekle tvářej vztekle
Tak ať mě teda přesvědčí, že nejde jenom vo řeči
Že je to čert pravej, špinavej a tvrdohlavej

Co chceš víc sakra k tomu říct, no fakt jsem čert!
A jako důkaz mám z pekla průkaz!

Pak mi podal černou knížku a bylo mu do breku
Na obalu vyryto velký zlatý kopyto
Uvnitř fotka satanáše ve svátečním vobleku
Bylo mi ho líto vypadal jak úplnej blbec

Nešťastně tam v koutě stál a já ho vlastně litoval
Po tváři mu proudem tekly slzy, no to brzy
Podal jsem mu kapesník, čert jenom sklesle pípnul: "Dík"
Možná, že byl z formy a já vymknul se mu z normy

Zpátky sám asi jít zas mám, do pekel.
Ale co řeknou, ty se tam vzteknou!
Znám je víš, to ty netušíš, můj šéf je ras
Ale snad to ňák pude, dobrý to bude!

Potom to vzal hopem, totiž proletěl mi stropem
Tak jsem ještě v šoku skrz tu díru cejtil síru
Von fakt asi nekecal, sám Lucifer mi v bytě stál
Vod tý doby stonám a jen dobrý skutky konám
Fuj!

MORAVSKÉ POLE

Často tady stává, unavené oči mhouří
Statný starý muž, je oděn ve svůj tmavý šat
Na vrásčité tváři stopy dávno zašlých bouří
Dnů a nocí, kterých nikdy nelze litovat

Na tom svahu stojí odkud kdysi viděl v dálce
Dvě železné pěsti s řinčením se zatínat
Dva veliké voje chystaly se právě k válce
Ten den bude mnoho mužů dlouho proklínat

Vlahá noc a jen měsíc bílý svítí na skály
Jedni včera zvítězili, druzí plakali
Krutou daň splatí české plémě, rány, hlad a mor
Písně zlé do naší země příjdou z Branibor

Na Moravském poli půda horká ještě pálí
Zrada, jak to chodí, mrcha slaví zlatý čas
Železná a zlatá legenda se v krvi válí
Sám jako kůl v plotě padl král a padla hráz

Starý muž se zvedá, do studené noci kráčí
Pokaždé na tomhle místě srdce zabolí
Spatřit zemřít krále, to na celý život stačí
Vítr kvílí, žene chrabrost někam do polí

Vlahá noc a jen měsíc bílý svítil na skály
Jedni kdysi zvítězili, druzí plakali
Krutou daň platí české plémě, rány, hlad a mor
Písně zlé do naší země přišly z Branibor

MILOSTNÁ

To je štěstí, že mě nechytili, ještě svítíš...
Přes ostnatej drát musim přelejzat k bílý zdi naší vily
Zmlklý auto, v něm dva bystrý chlapi v noci hlídaj
Až vystrčim hlavu střelí - budou v právu, vím že tě to trápí

Zkouším kuchyň, okno povolilo, hlavně tiše!
Jak zloděj se sem kradu, je mi špatně z hladu, to je vše, co mi zbylo
Tak tě vidím zase po věčnosti, jak mi chybíš!
Kvér mě trochu studí, syn se často budí, vstávej - přišli hosti!

Proudem do deky tvoje veliký slzy kanou
Spěšný doteky dřív než vyžene mě ráno

Ještě kluka musim taky vidět, potichoučku
Nevědomost zlatá - vědět, kde je táta, musel by se stydět

Na nevinu nikdo neuvěří, jen ty a já
Pro velikou boudu dostal jsem se k soudu, přistřihli mi peří

Á přistřihli mi moje zlatý pera, tmavou celou
Špinavou a malou pro klientelu stálou, dobrou tak pro gangstera
Ještě teď se tomu musim smát
Zdrhnout se dá totiž vodevšad
A jako třešničku červenou na dortu
Oklameš hluchou a slepou eskortu
Nevinnej spěchám rovnou za váma
Vždyť to víš eště jsem nikdy nezklamal
Chtěl jsem vás vidět a políbit eště dnes
Jinak bych to přes srdce nepřenes

Pusu ti dám sladkou na tvoji tvář hladkou,
Pak se po mně zavře voda na nějakej čas
Snad je bůh snad neni, snad se všechno změní
A já budu, jako kdysi, objímat jen vás

Padá voda na káry policie, sladce spinkaj
Dlouho tady stáli houby uhlídali, liják stopy smyje
Ohlídnutí stojí hodně síly, mizí v dálce
To mý největší štěstí, aspoň zatnu pěsti pro tu strašnou chvíli.

Proudem do deky tvoje veliký slzy kanou
Možná na věky do tmy vyhnalo mě ráno

Snad jednou dám ti pusu sladkou na tvojí tvář hladkou
A nebudu se muset schovat na nějakej čas
Snad je bůh snad neni, snad se všechno změní
A já budu, jako kdysi, milovat jen vás

MILITIA CHRISTI

Za hradbou Akkonu jeden svět chvatně zmírá - poslední z posledních
K božímu zákonu teď oči neupírá - dávno je vládcem hřích
Jen ostří krví zbrocené, po padlých půlměsících, volá tu po právu
V dáli stádo zpocené, hynoucí po tisících, zapíjí popravu

Militia christi - templářům zvoní zvon
Militia christi - poslední pohled na Akkon
Militia christi - meč a kříž tělo jedno jest
Militia christi – Amen

Hle, stará jejich zem, chladná a rozbouřená nikoho nevítá
Vítr se směje všem, jak roztoužená žena na kříži přibitá
Pýcha křižáka, stejná jak pýcha krále, čeří hladinu
Krkavce přiláká, ten totiž dokonale cítí mršinu

Militia christi - rudý kříž ožije
Militia christi - kde je útulná Francie
Militia christi - sám král jim závidí
Militia christi – Amen

K Petrově stolici nářek nedoléhá, hluchý je Spasitel
Plamínek na svíci jak pominutý běhá, z Otce je nepřítel
Zástupy kacířů měšťané pozorují, přišel i vyšší stav
Trosky jsou z rytířů, některé kamenují, když se pak přidal dav

Militia christi - na konci cesty mříž
Militia christi - poslední pohled na Paříž
Militia christi - hranice hořely
Militia christi – Amen

GANG

Svíjí se na dlažbě, rozbitý štěstí v krvi leží
Zářezy na pažbě dělej, vždyť čas tak strašně rychle běží
Dřív hezká číšnice, líčí si pudrem zpuchlé tváře
Za krkem opice sedí, hraje si s kusem svatozáře

Parket teď zeje prázdnotou
Stíny se k sobě ve tmě tulí
Nahota se tak s nahotou
Zkouší spojit celou vůlí

Na náměstí leží klaun, ano, ten co nás bavil
Jeho vlastní nos je červenější než ten umělý
Tamtu ženskou jako kluk jsi z povinnosti zdravil
Zatracená baba, vzpomíná si, žes byl nesmělý
Vycítils boxera, dáreček tajnej vod kámoše
S tím sundáš frajera ihned, prodal bys duši za dva groše

Parket teď zeje prázdnotou
Stíny se k sobě ve tmě tulí
Nahota se tak s nahotou
Zkouší spojit celou vůlí
Tak nový století přichází
Kdopak z nás do něj se doplazí

Do klína žebráka falešná mince ladně padá
Hyena kdejaká hryzne, jakmile spatří něčí záda
Zevluješ u stánku, u toho na tu levnou krásu
Hozenej do panku, dneska ztlučeš ty, co se bojej času

Parket teď zeje prázdnotou
Stíny se k sobě ve tmě tulí
Nahota se tak s nahotou
Zkouší spojit celou vůlí

Tak si dáš pár piv a sexu potom řikáš láska
Bohyně je na chviličku ta, co zrovna podrží
Právě jsi jak princ a potom ale spadne maska
Potáhnete s bandou rádi, že láska moc nezdrží