SESTRY

AGNES:

On se pro mne vrátí!

RÓZI:

Vrátí a z toho má náš otec strach.
Pár tichých slov ho každou noc probudí.
Ten, jemuž ulpěla krev na rukách,
řekl “Jdu, ale vrátím se !" Ta věta zastudí.
Tiše, jak modlitba do snu se vtírá,
nenechá člověka z obavy spát.

AGNES:

Žiju jen proto, že moje je víra.
On vrátí se!

RÓZI:

Vrátí. Ten muž má tě rád.

AGNES:

Rukou ledovou stiskl mne a cosi ztratil.
Oči mu plály, to oheň byl v nich.
Ať všechny zabije, kéž by se vrátil.

RÓZI:

Agnes, tak nemluv, vždyť je to hřích!

Krysař odešel, pomsta z očí plá.
Píseň zlověstná.

AGNES:

Píseň milostná.

RÓZI:

Láska naruby.

AGNES:

Brzo přijde čas.
On se objeví.

RÓZI:

A pak zhubí nás!

AGNES:

Kdo by divil se, kdyby na dno sáh!

RÓZI:

Všechny zabije!

AGNES:

Krysař není vrah!

RÓZI:

Co je na konci? Agnes já mám strach!

AGNES:

Zítřek je ve hvězdách.
Cítím, jak někdo teď do města vchází.
Jeho krok odněkud tak dobře znám.
Však temná skvrna ten obrázek kazí.
Poznávám hlas, jemuž neodolám.

RÓZI:

Sestřičko moje, co s tebou se stalo?
Tvou duši, jak ďábel, Krysař nám vzal.
pán Bůh ho zatrať, to by tak hrálo.
aby tě zlou mocí očaroval!

DECHOVKA

ŠTĚPÁN:

Myslím si, že Krysař ji má moc rád.

ŠTĚPÁNOVKA:

Ti dva se raději neměli znát.

ŠTĚPÁN:

Neměl pryč vodcházet, bude mi scházet.
Měl jsem ho tak ňák rád.

ŠTĚPÁNOVKA:

To se zase vytáhli.

ŠTĚPÁN:

Ostrovani milí!

STĚPÁNOVKA:

I Krysaře natáhli!

ŠTĚPÁN:

To dělaj každou chvíli.

STĚPÁNOVKA:

Myslím, že to přehnali a ďábla vyvolali. Na jeho duši sáhli.

ŠTĚPÁN:

My ponesem riziko!

STĚPÁNOVKA:

S nima jako vždycky.

ŠTĚPÁN:

Nám hodí to na triko!

ŠTĚPÁNOVKA:

To je nelogický.
Vždyť za to nemůžem!

ŠTĚPÁN:

Flétna ublíží všem.

OBA:

Snad to zas ve zdraví přežijem!
Ale rány se nikdy lidem nevyhejbaj.
Náhody národy klidně vylidní.

OBA:

Nejvíc platí ten, kdo hrb shejbá!
Než se voda zas uklidní!

ŠTĚPÁN:

Kéž by se tak Krysař někde chtěl ztratit!

ŠTĚPÁNOVKA:

Něco mi říká, že spíš chce se vrátit!

ŠTĚPÁN:

Zkáza je blízká, už slyším jak píská.

OBA:

Životy chce naše zhatit.

ŠTĚPÁN:

Ježišmarja!!!

STĚPÁNOVKA:

Vždyť je to vlastně tak jedno, co bude.
Tetička zubatá chytí tě všude.

ŠTĚPÁN:

Já nechci teď odejit!
Na onen svět ...

STĚPÁNOVKA a SBOR:

Tam je klid.
Stejně jen prach z tebe zbude.
Rány se nikdy lidem nevyhejbaj.
Náhody národy klidně vylidní.
Nejvíc platí ten, kdo hrb shejbá.
Než se voda zas uklidní.

KRYSAŘ:

Buď zdráv, Štěpáne, a i tebe zdravím, ženo
rybářova.

Proč bych se měl takhle mstít,
rybáři, co vyhýbá se hřích.
Vrátil jsem se jenom rozloučit.
A jen strach vám vidím na očích.

Asi jsem přece jenom nějaká stvůra,
každý ustrnul, když ve dveřích jsem stál.
A když ze sna budí moje noční můra,
snad abych radši nešel (táhnul) dál.

VYPRAVĚČSKÁ

STAŘEC:

Přišel k vám zase vypravěč,
co hloupě naznačuje, jak náš příběh povine se
dál,
na nic neříkající melodii,
doprovázím po pohádce ! Trochu jsem vám lhal.

Hádanku, kdopak asi jsem,
zkuste uhodnout, než můj obrys získá jasný tvar.
Pro vás jsem asi cynický,
Nápověda - jako země sama já jsem stár.

To je Dobrozlák a to zas Zlodobrák.
Potěšení ze setkání na naší je straně.
Každý je zná, i když je nevidí.
Jsou to děti a když zlobí, nezlobte se na ně.

Právě teď spouští zloby stavidla.
Vyvoláváme spolu strašidla.
Hádejte teď kam asi jdem -
dva Dobrozláci s Osudem!

SEN

ŠTĚPÁN:

Zdál se mi sen, jenž ukrad mi spaní,
že za vstřícnost platíme vysokou daní,
a ve vlastním městě jsme my jako cizí,
s vírou jsem doufal, že s ránem sny mizí.

I vyšel jsem do ulic prodávat ryby
a doma jsem zjistil, že peníze chybí,
To okrad mě zas jeden o moji hrdost.
Kde není pomoci, nastoupí tvrdost!

PEKAŘ:

Štěpáne!! Vím, na co asi narážíš,
myslím však, že není tak
zle.

ŠTĚPÁN:

Zrovna ty mě zarážíš.

PEKAŘ:

Mluvíš jak darebák!

ŠTĚPÁN:

Hle!!
Kdosi na odvetu
hodil kámen - já bych řek,
možná, že se pletu,
že měl pekař vztek!

Jejich krev, bratři, je jiná než moje.
Tolik jim patří, jsou drzí - Tak co je?!
Jak je to možný, vždyť není jich víc.

VŠICHNI
Stačí jen mžik a už nemají nic!

ŠTĚPÁN:

No! Přesně tohle je ten správný lék,
jak vím, jsme stejná krev, a já bych řek,
že vy jste ti nejlepší, jste totiž naši!
Dáme se do díla, pomozte braši!!!

VŠICHNI:

Najdeme meče, co předkové kovali, pro nás tu
zůstaly!

ŠTĚPÁN:

Jak symbol práva!

VŠICHNI:

Národu sláva!

ŠTĚPÁN:

Nestůjte v kleče, nebo vás povalí, kam jsme se
schovali !?
Před vlastní duší...

VŠICHNI:

(zařvou)
A srdce buší!!!

ŠTĚPÁN:

Teď běžte domů, emoce stranou.
Pro vaše děti, pro zem milovanou
zítra se sejdem všichni zas tady,
bez těch, kdo nepatří do naší řady.

PLÁN VRAŽDY

HOSTINSKÝ:

Aj jaj jaj ajajaj, tak tu máme pohromu.

STAROSTA:

Čerta na zeď nemaluj!

HOSTINSKÝ:

Aj jaj jaj ajajaj, Krysař vlezl do domu.

STAROSTA:

Tak už sakra chvíli stůj!
Poslouchej, co dělat se dá.
Jedno mě chladným nenechá,
že Krysař vrátil se zpátky.

RYCHTÁŘ:

Ční z toho pěkná neplecha.

HOSTINSKÝ:

Na jeho flétnu jsme krátký.

STAROSTA:

Ten muž se vlastně už sám odsoudil
tím, že do města pomstít se vrátil.
Líp, když Krysař zmizí...

RYCHTÁŘ:

Vždyť stejně tu byl cizí...

VŠICHNI:

Ten, kdo seje vítr bouři sklízí.
Do léčky by Krysař měl se vlákat,
ze které se živí nevrátí.

Nikdo za něj nemá proč tu plakat.
Nikdo za něj slovo neztratí.

HOSTINSKÝ:

Tělo se hodí do řeky, ať zmizí odsud navěky.

STAROSTA A RYCHTÁŘ:

Byl stejně sám jak v plotě kůl a my budem mít
čistý stůl!

HOSTINSKÝ:

Já vždycky tady chtěl jsem klid.

STAROSTA A RYCHTÁŘ:

Teď z vyšší moci máš ho mít!

HOSTINSKÝ:

Jsi starosta, ten jak být. Mně radost činní tady
žít!

STAROSTA A RYCHTÁŘ:

Zítra najdeš Krysaře, že mu chcem dluh vrátit.

HOSTINSKÝ:

Doufám, že mu nebudem ty peníze platit!

STAROSTA A RYCHTÁŘ
Zítra k tobě přijdou dva, co nás obav zbaví.

HOSTINSKÝ:

A já řeknu Krysaři, ať se tady staví.
Smrt teď slouží pro dobrou věc!

HOSTINSKÝ A STAROSTA:

Smrt teď slouží pro dobrou věc!

VŠICHNI:

Smrt teď slouží pro dobrou věc!

KRYSAŘ A OSUD

KRYSAŘ:

Kam se řítí
tahle situace?
Kdo ji chytí?
Legrace bez legrace.
Kvůli mně se
země třese.
Já si neurčil
vlastně cíl.

OSUD:

On se diví,
snad měl lidi rád...
Zešediví,
jestli se tak bude ptát.
Kvůli MNĚ! se
země třese.
Já jsem jeho díl
předurčil!

KRYSAŘ:

Do propasti
stáhnu všechny s sebou.

OSUD:

Kosti chrastí.
Pak ho ruce zazebou!

KRYSAŘ:

Lítost žádná,
pomsta chladná.
Žádá si svou zteč!

OSUD:

Moje řeč!

KRYSAŘ:

Pro jejich pýchu svrbí mne ruce!
Tak jako kámen já teď' mám srdce.
Lidi jsou zlý a život je v sázce
pro ty co, nepřejou, nepřejou lásce!
Možná neví, že jsem lidská bytost.
Škoda. Je pozdě. Už neznám lítost.
Pohnou se skály, bude to brzy...
Budu se smát, až potečou slzy!!!

OSUD:

On si brečí,
je to egoista.
Vždyť mi vděčí
za to, co jsem přichystal.
Díky žádné...
Srdce zrádné.
Vždyť, až bude klid,
můžeš jít.

SBOR:

Pro lidskou pýchu svrbí ho ruce.
Tak jako kámen ztvrdlo mu srdce.
Lidé jsou lidé a život je v sázce.
Nepřeje štěstí, nepřeje lásce.
A už se neví, kdo je lidská bytost.
Z určitých důvodů trápí nás lítost.
Pohnou se skály, bude to brzy.
Bude to k smíchu, až potečou slzy?
Bude to k smíchu, až potečou slzy?

ZVRÁCENÁ TOUHA

AGNES:

Touha má je zvrácená,
kdo utiší její hlad!
Vrať se lásko ztracená,
ať ti můžu všechno dát!

Proč mi bůh dal moje zvláštní představy?
Jenom snít už mě dál nebaví.
Kdy už přijde Krysař zase zpátky sem?
Kdy už spolu daleko utečem?

Vždyť já čekám na probuzení.

Budem spolu věčně žít
vírem tanců šílených!
Jen ty mi smíš ublížit!
Tvoje láska není hřích.

Tak se vrať pro svou Agnes ubohou!
Dokud ještě vůbec stojím na nohou.
Netrap tu, který dal jsi svůj slib!
Nebo zemřu a třeba mi bude líp!!!
Co když se zítra už nevzbudím?

Cítím, že je blízko.
Přece se nedopustím takovéhle zrady.
Smrt ať si lítá nízko,
nikdy se neotočím ke Krysaři zády.

Kdo temnoty se bojí,
tak třeba do ráje se nikdy nepodívá...
Ať to co chce stojí,
já budu čekat, dokud ještě budu živá.

Určitě je tady,
slyším svýho srdce hlas.
A mne odvede si odtud,
až přijde správný čas.

SBOHEM

STĚPÁNOVKA:

Sbohem, můj příteli.
Dnes jsme se viděli
snad ne naposled.
Já věřím, že roztaje led.
Nikdo tu nenávist nechtěl.

Já sice měla vztek...
Kam dojdem, kdo by řek!!
Procitnutí mysl nutí
k rozhodnutí.
Cesta už nevede zpátky!

Snadno se pro pravdu u vína plane,
a když pak opravdu něco se stane,
zavíraj' ústa i největší rváči.
Jiní pak utopí svý oči v pláči.

Jak svůj strach odstranit?
Odvahu kde mám vzít?
Kdo se má rád,
mučedníkem nechce se stát!
Řeka už protrhla hráze!!!

VRAZI

VRAH 1:

Ty ho podržíš a já ho bodnu sem!

VRAH 2:

Spíš ho bodni víckrát, než voba utečem.

VRAH 1:

když je to pro dobrou věc, tak mi krev nevadí.

VRAH 2:

Radši si nezapomeň nabrousit nářadí.

VRAZI:

Protože jsme to my, krysař je už mrtvej muž.
Na všechny zádrhely lékem je dobrej nůž.

Pořádně ať krev tu stříká,
situace o to říká.
Je to naše přirozenost dávná.
Dyť se vraždí po staletí:
starý, mladý, ženský, děti.
Je to teda cesta správná!

VRAH 1:

Vražda není vraždou. V zájmu vyšší moci
jde jen vo urovnání.

VRAH 2:

Hlavně ať je to v noci!

VRAZI:

My nejsme ti, kdo soudí, my jenom konáme!
Tak vlastně zodpovědnost žádnou nemáme!

Pořádně ať krev tu stříká, situace o to říká.
Je to naše přirozenost dávná.
Dyť se vraždí po staletí:
starý, mladý, ženský, děti.
Je to teda cesta správná!

VRAH 1:

Musíte odpustit mu. Je trochu saďourek.
Vyžívá se v tom strašně. Má radost -

VRAH 2:

- to bych řek.
Každej jsme přece ňákej.

VRAH 1:

(ironicky)
To má bejt legrace!

VRAZI:

Teď už nás nezdržujte, musíme do práce.
Dneska si zatancuje pár lidí radostí.
Dyť naše dobrá práce zbaví je starostí.

VRAZI:

Pořádně ať krev tu stříká, situace o to říká.
Je to naše přirozenost dávná.
Dyť se vraždí po staletí:
starý, mladý, ženský, děti.
Je to teda cesta správná.

VŘED

DAV:

Hej, hej, hej ...

ŠTĚPÁN:

Co ví každý z vás?

DAV:

Že dnes přišel ten správný čas!!!

ŠTĚPÁN:

Komu patří zem?

DAV:

Tobě, mně...no prostě nám všem!

Vzpřim se v páteři,
dnes hrom udeří.
Někdo to asi dnes vypije.
to, co přijít muselo, tady je!

Je to ale div,
že jsme tady nestáli dřív.
V nás je plamen,
sevři kámen.
Kdo se teď otočí,
pěkně se namočí.
Teď se trestá,
půjdou z města.
Výstrahou bude všem,
že je dnes vyženem.

Vyřízneme vřed!
Pořádek tu zavládne hned.

ŠTĚPÁN:

Nezastav ránu, až poteče krev.
Dojde-li k boji, tak bij se jak lev.
Nesmíš se ulejvat,

DAV:

nesmíš se bát.
Při sobě musíme navždycky stát!

ŠTĚPÁN:

Možná i my dneska přinesem oběti.

DAV:

Nevadí! Víme, co děláme, pro děti.

ŠTĚPÁN:

Zbude jen prach....

DAV:

My nemáme strach
uvolnit z duší to letitý napětí.

Vzpřim se v páteři!
Dnes hrom udeří.
Někdo to asi dnes vypije.
To co přijít muselo,tady je.
Je to ale div,
že jsme tady nestáli dřív!
V nás je plamen,
sevři kámen.
Kdo se teď otočí,
pěkně se namočí.
Teď se trestá,
půjdou z města.
Výstrahou bude všem,
že je dnes vyženem.

Vyřízneme vřed.
Pořádek tu zavládne hned.

HEJ!!!

PRÁVO JE SÍLA

MELODIE SMRTI

OSUD:

Melodie smrti znova vhodně zaznívá,
arogantně, posměšně se do hlav plíží.
Nenávist se chová zas jak holka bláznivá.
Ale zvěři v lesích nikdy neublíží.

Z dnešní noci úniku už asi není!
To se zase uzel pěkně zamotal.
Zeměkouli čeká ze tmy vykoupení.
Lidem dneska v šachách totiž padl král.

OSUD:

Á starosta. Ten už to má za sebou. I rychtář.
Zabili je hned, jak je v hostinci uviděli.
A teď? Táhnou na radnici. Asi se tam s nimi
potkáme.

OSUD:

Hrany zvoní v tuto chvíli ze všech rohů.
Jejich tón však nikoho tu neleká.
Prozradím jenom trochu. To, co mohu.
Rozzlobí se ten, co přišel zdaleka.

RÓZI

RÓZI:

Je trochu zima a chce se mi spát
Ve snu kouzelným jdu cestou příjemnou.
Až dojdu na rozcestí, kampak mám se dát.
Třeba mi napoví měsíc nade mnou.

Ten měsíc není zlý, ač trochu se mračí.
Tam jinde přece to musí lepší být.
Naději mám a ta mi stačí.
Přeju si barevný, duhový klid.

Sestry, sestry vždy při sobě stojí,
umřít může jedna pro druhou.
Stejnou, stejnou, stejnou krev to stojí...

NENÁVISTNÁ II.

MUŽ X:

Teďka už tě nezachrání, ani voda svěcená.

MUŽ Y:

Ale podívejme na ni, jak je chudák zmlácená.

MUŽ X:

Pročpak asi brečí?
Vždyť je v naší péči.
Tak si řvi!

DAV:

Slzy už nic nevyřeší,
spíše nás to jenom těší! Jenom těší!
Zabte ji! Ať nemá naději!

MUŽ Y:

Tohle zvíře, co tu leží,
že prý byla krásná líc.

MUŽ X:

Že prý krásná? No to stěží!

MUŽ Y:

Ať jsi hezčí ještě víc!

DAV:

Jedna věc je jistá:
smrtka drápy chystá!
Už má hlad.
Přiložíme ruku k dílu.

MUŽ X:

Hleďte na tu chcíplou vílu, chcíplou vílu,
Jak má strach!

MUŽ Y:

Ble, ble, ble ble já jsem vrah!

DAV:

Oni nevodtáhli z města
tak se tady proto trestá.
Pryč s touhle pakáží!
Každý ví, že možnost měli,
zmizeli by, kdyby chtěli!
Jejich drzost opět zaráží,
pravda je pichlavá a bolí!

KRYSAŘ:

DOST!!!

EPILOG

OSUD:

A je to.

KRYSAŘ:

Kdo jsi?

OSUD:

Osud přeci. Celé jsem ti to předurčil.
Svůj úkol jsi splnil dokonale.

KRYSAŘ:

Ale vždyť jsem všechny zabil.

OSUD:

No a? Kde není ani človíčka, nedějí se dobré věci-
-ale ani špatné. Zem si konečně uleví.
Co chceš ? Jsi Krysař. Naplnil jsi svůj osud.
A navíc - úplně všechny jsi nezabil.

KRYSAŘ:

Já vím. To jsi taky předurčil?

OSUD:

Zajímavá otázka...

KRYSAŘ:

Jsi zlý.

OSUD:

Nejsem, ani dobrý, ani zlý. Kdybys byl
mravenec,
řekl bys že jsem dobrý. Vy sobci. Všechno vidíte
jenom z úhlu vašeho pohledu. Zapomínáte, že
tu nejste sami.
Ale tebe se ta vlastně už netýká.

AGNES:

Co se stalo?

OSUD:

Nic maličká.

OSUD:

Jdi Krysaři. Odejdi s Agnes a buďte šťastní. Zítra
se probudíš
a zapomeneš. Ona už zapomněla.
"Dokončím své dílo a odejdu". Pamatuješ?
Tak to udělej. Teď hned.

Krysaři! Píšťalu!

OSUD:

(Dobrozlákům)
Běžte, Šup!

Když vztek, jak pára v kotli bez ventilu vře
a napíná se potají, přijde muž.
Má v mlze zahalenou tvář a tisíc jmen.
I Krysař mu říkají.

(GHB 2007)