PROLOG

Nizounko nad mraky letí Waltr v mesršmitu
Zbouraný baráky připomenou reality
Waltr právě snil o tý svojí Ute

Mesršmit je kamarád, vozí Waltra po obloze
a ten lítá děsně rád, zapomíná na exploze
Když potkal Ute, byl mladým rekrutem

Letí smrt!
Letí šedivou oblohou nad ztichlou linií
Letí smrt a myslí na svou lásku,
než nasadí si masku

Nizounko nad mraky na spitfajru letí Tommy
Nemyslí na vraky rozstřílený na atomy
Tomy právě snil o tý svojí Méry

Spitfajr to je kamarád, lítá s Tommym po obloze.
A ten lítá děsně rád, zapomíná na exploze,
na bombardéry a sní jen o Marry

Letí smrt!
Letí šedivou oblohou nad ztichlou linií.
Letí smrt a myslí na svou lásku, než nasadí si masku.

Kleine Ute, útlá dívka jemných rysů,
kvítky žluté přikládá mhu do dopisů.
Waltr stáčí stroj na Tommyho roj.

Marry slouží dobrovolně v lazaretu.
Letadla si krouží a zdraví se z kulometů -
pozdrav z Berlína pro Marry z Londýna.

Letí smrt!
Letí šedivou oblohou nad ztichlou linií.
Letí smrt a myslí na svou lásku,
než nasadí si masku.

Letí smrt!
Letí šedivou oblohou nad ztichlou linií.
Letí smrt!

NAD AFGHÁNISTÁNEM

Nad Afghánistánem,
luna splývá s ránem

Písek křupe pod botou,
jsme obklopeni drobotou
Sbírá po nás hilsny v horách Afghánistánu
Oči jako dospělí,
ty už něco viděli!
Horký vítr žene přízrak chlapa v turbanu

Nad Afghánistánem,
nad vyprahlou plání,
bývá nebe jasnější
Luna splývá s ránem,
K obzoru se klání
A je ještě krásnější

Letíme si pod mraky,
nakoupíme tabáky
Co si strkaj v 601. v písku do pusy
Prodaj nám je chlapíci,
nepěkně se tvářící
Nemaj zemi pro Amíky ani pro Rusy

Nad Afghánistánem,
nad vyprahlou plání,
bývá nebe jasnější.
Luna splývá s ránem,
k obzoru se klání.
A je ještě krásnější.

To je mák, to není hrách!
Po horách tu běhá strach
V tomto domě bydlí válka, to poznáš podle kostí
Možná je to polohou,
že zem to pálí do nohou
každýho, kdo není psanej na seznamu hostí

Nad Afghánistánem,
nad vyprahlou plání
Bývá nebe jasnější
Luna splývá s ránem,
k obzoru se klání
A je ještě krásnější

V čele jede temný pán v sedle kostlivýho hřebce.
Nad ním krouží hejno vran, signum pekla září v lebce.
Hvězdný prach má na botách, kape žíravina z tlamy.
Je to král,
má jméno Strach.
Shání půdu pro své chrámy

Z lůna černočerných lesů, v čele svých armád jede Stín.
Za ním chvátá smečka běsů a všichni žhaví na pokyn.
Jede král se jménem Strach!
Podél cest se každý klaní, zvony bijí na poplach.
Každý čeká na svítání

Slunce spolkne had a s ním vše, co jsi míval rád.
Vlajky kostlivý budou na všech věžích vlát

Vedle cválá jeho paní Madam Pýcha v bílé róbě.
Drtí duši jemnou dlaní, aby živá tlela v hrobě.
Bledý přízrak s krásnou tváří v bílých šatech skrývá dýku
Pod domnělou svatozáří bodá dýkou do hrudníku

Paní Pýcha na svém oři, za ní hordy přízraků.
Jedou drancovat a bořit, dým se vpíjí do mraků.
Vědí o nás, jak jsme malí, jak se rádi prodáváme.
Dál se temné voje valí kosit neznámé i známé

Slunce spolkne had a s ním vše, co jsi míval rád.
Vlajky kostlivý budou na všech věžích vlát

Dále Závist táhne s vojem - nejvěrnější padlá kráska.
Zanechává velký dojem, když se tváří jako láska.
Našeptává slůvka tklivá o tom, jak je těžké žíti,
o tom jak je spravedlivá, když nás do osidel chytí

Temná vojska táhnou krajem! Hloupost, Lenost ruku v ruce.
My si pletem peklo s rájem, když nám otravují srdce.
V čele jede temný Pán, hvězdný prach má na botách.
Nad ním krouží hejno vran.
Zvony ztichly... mají strach

1968

Původním záměrem bylo pár slok.
Vykřičníky, jenž by svědomím zněly!
Chtěl jsem žalovat prokletý rok,
kdy Čechové nestříleli.
Chtěl jsem být jízlivý k mlčení mas.
Na starou jizvu pak chtěl jsem se ptát.
Fakty mne zděsil ten příšerný čas,
ten rok osmašedesát

U okna stojíš a pláčeš, Danielo.
O čempak asi ten kluk ve tvém břiše sní?
Ten rok se prý téměř nestřílelo,
no a tvůj syn to snění vkládá do písní

Šest tisíc tanků nám zacpalo krk
a osmset letadel jak hejna vran.
Hrdiny zahnali za první smrk.
Zhasli nás ze všech stran.
Tanky tu duněly ulicemi,
Národní muzeum rozstříleli.
Půl miliony chlapů z pěti zemí,
ráj pro mosazný včely

Pár hodin trvala poprava jarní touhy.
Nechce se věřit, co v rádiu povídá pán
Prapory zdobily smutné krvavé šmouhy.
Svobodný národ za chvíli ukřižován.
V očích máš slzy, Danielo.
Neboj a věř, že zas bude líp.
To se ještě tenkrát nevědělo,
zda Bůh se navrátí nad horu Říp

V očích mužů ponížení,
bezmocně otáčí dopravní značky.
Zranění lidé a ublížení
z velmi těžké nakládačky.
A v naší louži našli se tací,
kteří sem volali cizí tanky.
Ti dobře slouží a tak se to vrací,
Na kolej bité kurtizánky

Pár hodin trvala poprava jarní touhy.
Nechce se věřit co v rádiu povídá pán.
Prapory zdobily smutné krvavé šmouhy,
svobodný národ byl zrovinka ukřižován

U okna stojíš a pláčeš, Danielo.
O čempak asi ten kluk ve tvém břiše sní,
Ten rok se prý téměř nestřílelo,
no a tvůj syn to snění vkládá do písní

Slunce spolkne had a s ním vše co jsi míval rád.
Vlajky kostlivý budou na všech věžích vlát.
Pij na zdraví, příteli! Jen chlastej! Máme v číších prudký jed.
Pak můžeš vymýšlet a napravovat svět.
Ožer se na plech, abys už nikdy nechtěl křídla

V mý hrudi bije semtex, já mám závit nadoraz,
hlavně ať to strážnej anděl zase stihne včas.
Životem se řítím jako postřelenej bejk, Já nejsem Švejk

Nehodlám se válet, za slávou hrdiny se ženu.
Někdy je to nálet, že skoro potřebuju plenu.
Jsou chvíle, kdy už to neřídíš a růžově to nevidíš.
a prosvištíš zatáčkou rovnou do pokoje s kapačkou

Můj život není bajka, jak si tak na hrdinu hraju.
Jak pirátská vlajka často ve vichřici vlaju
Někdy si říkám: To už nepůjde a zejtra asi pro mě místo nebude.
Když je rally neveselý, všichni máme co jsme chtěli a tím je to celý

Jako rychlý kola točí se můj svět,
obejmi mě lásko, možná je to naposled.
Jenom ať to se mnou sype dolů nahoru,
Nejkrásnější muzika je rachot motoru

V mý hrudi bije semtex, já mám závit ndoraz,
hlavně ať to strážnej anděl zase stihne včas.
Životem se řítím jako postřelenej bejk, Já nejsem Švejk

Kdybych měl dvě křídla, modrý z nebe bych ti snes.
Nějak mi zakrněly čidla, na to kdy už je to přes

Úplnej intouš asi nebudu a nabouraj mě občas kola osudu.
Když chcem fascinovat naše ženy prostě máme,
co jsme chtěli a tím je to vyřízený

Směj se na mě moje drahá.
Náš život to je vostrá horská dráha.
Já sice nejsem žádnej mazlíček, nechodím domů s hrstí kytiček,
ale daruju ti to svoje šílenství a s požehnáním božím ti ho celý
k nohám složím

Jako rychlý kola točí se můj svět,
obejmi mě lásko, možná je to naposled.
Jenom ať to se mnou sype dolů nahoru!
Nejkrásnější muzika je rachot motoru

V mý hrudi bije semtex, já mám závit nadoraz,
hlavně ať to strážnej anděl zase stihne včas.
Životem se řítím jako postřelenej bejk, Já nejsem Švejk

Věřme, že tu možná ještě malou chvíli budem.
Malinko si užijeme ještě nežli půdem

Já vím, že slunce svítí, i když vidíš mrak.
Všechno přece nasvědčuje, že je tomu tak.
No tak se neboj, a to je celý.
Jdem do toho na vostro ať máme, co jsme chtěli!

Jako rychlý kola... No tak se neboj, a to je celý.
Jdem do toho na vostro ať máme co jsme chtěli!
Jako rychlý kola

Hvězda na mne zdálky volá, chce mě do kapradí uložit.
To se vám zadřou vozubený kola, no a váš stroj přestane jít.
Někdo mi chtěl zkrátit čáru, kterou do věčnosti maluju
Rychle se otevírá tlama zmaru a každým krokem se ti vzdaluju

Malou díru v hlavě mám a lunu zakryl mrak.
Teplá krev mi napoví, že ji tam mám, že je to tak.
Malou díru v hlavě mám a lesem tady vrávorám.
Ty jsi sama, já jsem sám a možná zrovna umírám

Když tě víly okouzlí, od jejich tůjí zazní zpěv.
Tělu je jasný, že už je to zlý, klopýtám dál a stírám krev

Mech mě láká ať si lehnu, že mne přikreje a bude klid.
Jenže jak si lehnu už se nehnu a ještě nechci duši vypustit!
Celej člověk touží spočinout, v mlze pro mě září z nebe most.
Moh' bych si tělo jako boty zout a tím všem říct, že už mám dost

Malou díru v hlavě mám. Díru, ale tebe též.
Já tě strašně miluju a ty mě strašně miluješ.
Malou díru v hlavě mám a lesem tady vrávorám.
Ty jsi sama, já jsem sám a možná zrovna umírám

Když tě náhle obklopí lesní žínky a jejich klam,
ve tmavejch bažinách tě utopí!
Já tady dneska zdechnout nehodlám!

Rychle mizí všechny síly, listí hladí a mě se chce spát.
Nemám to rád, když se do mě střílí,
tak ještě naposledy zkouším vstát.
Hvězda na mě pořád volá, dělám jako bych to nevnímal,
Radši se dívám na tu Hvězdu zdola,
šeptám Tvý jméno a šlapu dál

Malou díru v hlavě mám a pozoruju velkej vůz.
Pořád jede oblohou, tak já půjdu ještě kus.
Malou díru v hlavě mám a lesem tady vrávorám.
Ty jsi sama, já jsem sám a možná zrovna umírám

Malou díru v hlavě mám, kráčím do tmy ani nevím kam,
Potichu si přísahám, že k tobě doklopýtám.
Malou díru v hlavě mám, lesem tady vrávorám.
Ty jsi sama, já jsem sám a možná zrovna umírám

Hello europian people,
I am Daniel from Praga,
Bohemian sun of Vyšehrad.
I am jus asking like a small child,
Where is my home?
I am just asking for my identity
Who am I? I am lost!
Sorry for my english I am born in Czech

Hello german people I am Daniel from Praga
Coca cola Berlin, Škoda revolucion
Junge people hip-hop, undestanding english
Multikulti national, I am crazy joint

Hello people italiano, KFC di Roma!
Searching for my home, Europian union
sorry for my english, I am czecho brother
I am searching for my home, Europian union

Hello polish people I am Daniel from Praga,
One, two of Nokia, ješče nezgyněla
Big Mac I am very happy, like my polnish brother
Lovestory in Hypermarket, Sony, Jogobella

Bonjour french people, I am Daniel from Praga
I know Peugeot Brno, you know, everybody peace
Your politik loves you, my politik loves me
suburban of Paris, make now cheese

Hello europian people I am Daniel of Česko
One land now, yes, happy clappy passport
Visacard, Banking, SONY, Tesco
Neonazi-antifa sitcom, police people sport

Hello my europian brother,
We are one land now, I know you and you know me now to
I am Daniel of Praga this is just a song. This is not fire just poem
This is just question, just imagination. Like a child

I will be better silent now
There is somebody he don't likes poems about nations
Pššt! His ears is everywhere
We will better whisper

American tango, europian mango

Helou speaking Vyšehrad sexi in the night..
I am like the chicken kitchen Praga Vietnam hole
Don't say no! Pepsicola light.
Europian union europian soul

Všechno co si myslím ještě dovolíš mi říkat?
Nebo radši by jsi zašil moji nevymáchanou tlamu?
Rád bych teda věděl s kým se vlastně můžu stýkat?
Co se smí a co se nesmí v našem Postorwelově chrámu?

Otiskni už směrnice ať konečně je to jasný,
jak by měly sborem bečet zpacifikovaný ovce.
Rád by jsi mě zakázal, že jo, to by bylo krásný.
Hlavně správně označ škodnou no a z ovcí uděláš lovce.

Všichni ti zatleskaj, když to do nich napereš,
když stokrát zopakuješ tu lež,
Vždyť víš, jak se to dělá, pálíš cejch doprostřed čela a nemrkneš

Myslím, že bys rád ještě smazal slovo národ
Tak si sežeň nějaký štětky a hnědou barvou to natři
Zakaž mi to téma, kor když je národ marod
Jen plivej tam, kde stojím já a se mnou všichni mí bratři
A sestři

A co bys ještě chtěl? Mám teda přestat radši zpívat?
Vytas osvědčený trumfy, mesiáš, boháč a nácek
Mám stát jako blbček a mám se jenom dívat,
na to jak na mě pan spravedlivý zezadu tahá klacek?

Rozpoutej hon a vkládej mezi řádky strach,
pořádně zatrub na poplach
Krásně se to běží, když mi pořád visíš jako klíště na patách

Řeknem si to na rovinu, též tě nemám rád
Nevím proč mi škodíš tak vehementně, jak umíš
Jediný co mohl bych ti s čistým srdcem přáte
Ať tu svoji nenávist jen o malej kousek ztlumíš

Jsi samozřejmě chytřejší a dokonalá bytost
Rozumím tvé potřebě říkat nám kdo je tu špatný
Chceš abych jenom klečel a furt projevoval lítost?
Fajn, můžeš kvičet hlasitějc a bude ti to prd platný

Vidím tvoje štěstí kdybych náhle oněměl
nebo bych hubou v zemi ryl
Pak by sis hezky oslavil a šel bys hledat jinej cíl...
Aniž bys pochopil

Vzduch je cítit mršinou
Když kráčím křivolakou pěšinou
Za mnou čoudí spálenej most
A z houší zní, že nejsem zvanej host

Runy svítí v bludným kamení, možná je to znamení
Cesta míří rovnou do křoví, furt lepší než okovy
Prodírám se roštím dál a hledám Grál, jak nakázal mi král
Havran se mi z větve smál, že v hloubi skal, tu marně hledám šal

Jak už možná víš, jdu objevit tu skrýš v níž nevěříš
Nad mou hlavou stále pluje mrak... Kéž by to byl drak

Najdu další zeď a hned jí vyzkouším čelem
To je odpověď na to, jak nakládám s tělem
Na cestách k pokladům praskaj dobrodruhům kosti

Neboj nedojdou mi šípy, ty si trhám ze zad s masem
Jen se nadechnu a pak to přebolí časem
Co na tom sejde... stejně jsme tu jenom coby hosti

Cože jsem to vlastně chtěl? Hergot, že já vůl to zase zapomněl?!
No jo ten grál! Tak ten bych fakt teda bral

Prej tu někde měl bejt hrad,
tak snad ho ňákej darebák neukrad
Že by mi král jen tak o grálu lhal?

Z písku syčí jedovatej had, běsi mají stále hlad
Jen si chladnou hlavu zachovat, ten hrad tu někde musí stát
Z bílejch kostí podél drah už nemám žádnej strach
Jsem sebevrah!
Prodal jsem zbraň a za to se platí daň

Havran na tý větvi se bál,
že lůno skal mi vydá grál
A teď je pryč a s ním je pryč i klíč

Nesu dary od vlkodlaků - náruč plnou bodláků,
Na hlavu se snáší prokletí... A drak neletí

Najdu další zeď a hned ji vyzkouším čelem
To je odpověď na to, jak nakládám s tělem
Na cestách k pokladům praskaj dobrodruhům kosti

Neboj nedojdou mi šípy, ty si trhám ze zad s masem
jen se nadechnu a pak to přebolí časem
Co na tom sejde... stejně jsme tu jenom coby hosti

V hlavě bzučí roje včel.
Sakra, co jsem chtěl jsem opět zapomněl. To mám z těch ran!
Nemohu si vybavit, jak vyrazit
Kam chtěl jsem vlastně jít? Asi do všech stran

Starý nápis doufám napoví, jak nezabloudit ve křoví
Možná že to zdárně dopadne... A možná ne

GHB2009