Valčík

Jestli máš odvahu poslouchat, jen pro tebe žačla muzika hrát. Jenom si hochu s náma skoč a v rytmu valčíku v kole se toč. Jak divoký zvíře chtěl bys být, tak pojď s náma žít my budem se mít.

Pojďme smrt objímat, pojďme sní zpívat a na svět bez lásky budem se dívat.

Zahoď sví svědomí daleko od sebe, poslouchej jak valčíl proniká do tebe ...

Tak, teď poznals můj plášť, mý jméno je zášť a smrt to je zpěv, jak rudá je krev,
tak pojď se mnou, tančit Valčík !!

Cítíš tu sílu valčíku v rytmu raz dva tři, seber svůj sentiment, sevři rty, slzy sem patří.

Ty si ta jiskra vždyť oheň už čeká, aby byl zapálen. V duších jsme zamčený, otevři nám chceme ven!

No .. tak poznals můj plášť, mý jméno je zášť a smrt to je zpěv, jak rudá je krev,
tak pojď se mnou, tančit Valčík !!

Přikrej se závojem noci a vykroč!
Už nesmíš to odkládat měsíc ti posvítí na cestu do naších řad.

Cos to teď hochu udělal, proč ses od nás otočil? Neodcházej slyším zvony, buď s náma dýl!

Tak si jdi!
Přijde náš čas my budem tu zas, proč jsou tu andělé, a proč přestává hudba
hrát, my chcem mašírovat!!

Lá, lá, la ...

Jó, ulice

Jeho otec se sebou měl problémů dost. A v bohaté rodině taky nevyrost.
Vlastní matka nevěděla jestli ho má ráda, stalo se co muselo, když ukázal jím záda.

Problemovej parchant, furt by si jen hrál, učit se mu nechtělo, už ve školce
se rval, a když pořád slyšel co tu chce ten šmejd, jediný ho napadlo, mezi svejma
bejt.

Jó, ulice je jako sen duše v plamenech, děsně dlouhej den. Jó, ulice teď patřej sem, noc je královna, no problem.

Tak poprvé v životě, našel kamaráda s ním si nechal na rameno vytetovat hada.
Spolu to snad jednou někam dotáhnou, když na těžkých křižovatkách blbě nezahnou.

Hodně lidí spojíl, jak ocel tvrdý rock. Jsou démoni ulic pro ostatní šok.
A chtěli by i milovat, o nic hůř než vy, na ulici leči si sví duše bolavý.

Jó, ulice je jako sen duše v plamenech, děsně dlouhej den. Jó, ulice teď patřej sem, noc je královna, no problem.

Krysař

Hodiny na rohu ukazovaly šest a v centru byl vlastně klid.
Zrovna přicházel jednou z několika cest do města, kde už nechtěli lidi žít.

Tak přišel, aby hrál, aby na chvíli čas stál.

Prstem pohladí díry malý píšťaly a ta se rozezní do daly.

Ta hudba je nádherná a nebe do černa.
Píšťala zní a bránu nekonečnou hudba otvírá. A tisíc hlasů s ní a celej dav se k smrti ubírá.

Šli lidi místo krys, to krysař temně, temně na píšťalu hrál, když dílo dokončil,
tak dlouho plakal, ale ještě dýl se smál.

Jak sirky lámou se stromy, jako krabice padaj domy a lidi jako stádo ovcí
řítěj se ze skály.

To krysař je ztrestal písní, že žily v hnilobě a plísni, za to že když
odcházel že se mu vysmály.
Jako rajská hudba ta jeho píšťala zazněla, jako modrý plamen vnikaly její
tóny do celýho těla.
V jejích srdcích a myslích se něco bortilo a lámaly se ledy ta píseň se nesla celičkým krajem na posledy.

A tak jde krysař svou cestou dál, jednou se zastaví, aby zas hrál.

Půlnoční rock

Ztichlá ulice se topí v namodralém tónu, mlha líže asfalt a starý baráky světci jsou,

je zrovna půlnoc a sudy piva na betonu vyčkávají tiše než jejích miláčkové přijedou.
Tu se z mlhy vynořily divný postavy.
Jejích párty kostliví těžko někdo zastaví.
Tak v měsíčním světle se lesknou baseballové hole, co vo zeď vopřený našly jen pro dnešní noc klid.

Důchodce z okna kouká, na to co se děje dole, rum z lahve popíjí a o pár led míň by chtěl mít.

Tu se z mlhy vynořily divný postavy.
Jejích párty kostliví těžko někdo zastaví.

Žensky, chlapy tu pohromadě jsou.
Každej se baví jen sklenice to vodnesou.
Holky plný dynamiky cvičej s hochy divný cviky, holky plný talentu, cvičej bez sentimentu.
Hoši při tom cviku hledí na rytmiku, holky mají v těle černou dynamiku.
Všechny údy zvadlý mě nesly černou dírou až jsem k nim, s kapkou chtíče na rtech ďáblovou cvičenkyním.

Ztichlá ulice se topí v namodralém tónu, mlha líže asfalt a starý baráky světci jsou...

Ona

Prozraď mi její jméno, je krásná a tajemná. A pod bílým závojem jí prosvítají ramena, prozraď mi jméno tý, co kluci o ní sní s láskou a nenávistí dává se do písní.

Řekni za čím se skrývá, když v posledním tanečku zatahá a špagát pohřebních
zvonečků.

Hochům se lesknou oči, když bubny v myslích zavíří. Krev stéká po obočí a sladkou chuď má polibek upíří.

Zaslechneš její jméno, když děti si na ní hrávají. Na sen o nebezpečí myslí mladí kluci po tají.
Její rty jsou tak horký a milence svý nezradí, sladko maj na vždy v puse ty,
co jednou kvér si pohladí.

A oči má trochu vlhký, když podpatkem střevíčku rozdrtí iluze máminejch
mazlíčků.

Hochům se lesknou oči, když bubny v myslích zavíří. Krev stéká po obočí a sladkou chuď má polibek upíří.

Její jméno je válka, když objímá svý milence.
Matky dál vychovávaj, někdy zbytečně, mladý šílence. To se pak sevře v krku, když ukáže třeba na tebe,a pak

"Chraňte naše duše!!"

Často zaznívá do nebe.

Chlapeček z periférie

Dlouho čekal na ten den, chlapeček z periférie,
co s kámošema na ulici trávil svoje volný chvíle.

Postávali na chodníku ve večerních hodinách,
když blížila se jiná horda nikdo neměl žádnej strach.

Slovo dalo slovo, padla první rána,
bitva jako v kině, co končí neprohraná.
Pak se rychle vrhli na bandu nepozvanou,
aby všichni ukázali, že nestojej stranou.

Chtěl ukázat co je v něm, chlapeček z periférie,
aby vo ňom všichni řekli, že má ránu jak když kopne bejk.

Chyt prvního co stál v cestě, ránama ho zasypal.
Když potom ten druhej padnul, tak zběsile kopal dál.
Pak už nikdo nepřemejšlel, kdo je vlastně v právu,
a tak trubka ocelová rozbila mu hlavu.
Zvolna padal na zem přitom život z těla unikal
a už bylo pozdě ptát se jestlipak ten šok zato stál.

Pak chtěl každej vrátit čas, ale pozdě bylo,
slzy v očích a po zádech běhal mráz.

Dlouho čekal na ten den, chlapeček z periférie...!

Vlkodlakům

Nádhernou bolest a pach krve při půlnočních proměnách
Doprovází vytí vlčí, který tone v ozvěnách
Mlžný opar pluje tmou a na magický znamení
Je z člověka vlk, z vlka člověk, co každou noc se promění

Nešťastný, unavený nesou úděl svůj
A každou půlnoc musej stůj co stůj
Zpátky z říše lidí, ale sami nechtěji
Smrt je nevykoupí je to prokletí
Který trvá staletí.

Plamenný voči ve tmě vodrážej hvězdy vzdálený
Touha po volnosti za cenu prokletí duše na prach spálený
To jsou vlkodlaci, který se ve tmě ztrácej
Z lesů do města se vracej

Nešťastný, unavený nesou úděl svůj
A každou půlnoc musej stůj co stůj
Zpátky z říše lidí, ale sami nechtěji
Smrt je nevykoupí je to prokletí
Trvající staletí

Osud v kapuce hladí je po tvářích, jejich bolest vobčas utiší
Píseň vlkodlaků často zaznívá, ale nikdo z vás jí neslyší
Psychiatři je v knížkách nenajdou
Vlčí lidi tady stejně jsou

Nešťastný, unavený nesou úděl svůj
A každou půlnoc musej stůj co stůj
Zpátky z říše lidí, ale sami nechtěji
Smrt je nevykoupí je to prokletí
Trvající staletí

Kytky pro tebe

Poprvé se v noci rozhodnul
Že narve kytky, co budou jen pro tebe
Že na svý silný mrše hned ti je doveze
A ty ho za to pak vyneseš do nebe

Policajti nechápou, že je musí dovést hned
Tak začali prudit a po městě ho nahánět
Potom bliknul maják: "My tě známe
My už si tě vohlídáme!"
Tak dopadla rána na čelist poručíka
Jen se klidně řezal, ani neutíkal
Černo před vočima, v uších zvoní
Tak lítaly kytky vzduchem, co byly jen pro ní

Advokát řek, že s toho kouká kriminál
"Natáhnout jí fízlovi, to je hotový!"
Kluk teďka sedí v base, neví co bude dál
To je blbej kšeft, za lásku vokovy

Předpis je předpis, vůl zůstane volem
Zákon je zákon a život jde kolem
Předpis je předpis, vůl zůstane volem
Zákon je zákon a život jde kolem dál

Pohlednici si vod něj pročítáš
Z obsahu tě možná trochu zazebe
Náhradník se v posteli protáhnul
A tamten sedí vlastně zbytečně za kytky pro tebe
Předpis je předpis, vůl zůstane volem

Zákon je zákon a život jde kolem
Předpis je předpis, vůl zůstane volem
Zákon je zákon a život jde kolem dál

Čas odejít

V koupelně se ďábel po zdi prochází
Když ruka rozechvělá, žiletku rozpůlí
Jak perly na zemi vypadaj prášky rozsypaný
A kruhy pod vočima řeknou, že už je po vůli

Je totiž čas odejít!

Marný by bylo přemlouvání ať eště chvíli počkáš
Spirála skončila, bylo toho dost
Vypadáš komicky, jak figurka z Moliéra
Jen tady chybí sranda a chybí radost

Je čas odejít!

A slzy rozmazávaj dopis na rozloučenou
Až ho fotr bude číst, už tě snad nezbije
Kámoši to nezapijou, protože žádný nemáš
Ať jdou všichni do háje, umírat těžký je

Je čas odejít!

Vždycky jsi chtěl bejt rytířem, jak jejich jízda železná
Tvrdá je realita, troska zbyla z toho snu
A tak se klížej voči, k předlouhýmu spánku
Co jak tečka zakončí řadu dlouhejch dnů

Je čas odejít!

Tak zkus bejt aspoň jednou rytířem, a řež se v bitvě prohraný
Zkus znova vykročit, sil máš eště dost
Neboj, bude hůř, tak si šetři bolest
Pro smrt si hošíku nevyrost

Přízraky

Chodníkem vajglama posetym kráčej dva páry pevnejch bot
Kalhoty dole zkrácený, v hlavách věci, který bych neuhoď
Někam jdou, tyhle dvě figury a slunce zapadá
Dvě stejný znamení na zádech a mě tak napadá, že

Jsou jako dva přízraky, co vodněkuď sem zabloudili
Pocit jistoty ve mně sílí
Jsou jako dva přízraky, co vodněkuď sem zabloudili
Pocit jistoty ve mně sílí

Harleyů, Harleyů Davídci na ně čekaj vopodál
A divnou melodii, která z dálky zněla jako bych dlouho znal
Zapálil jsem si cigáro a čekal co bude dál
Jeden z nich se na mě zašklebil, asi se smál

Jsou jako dva přízraky, co vodněkuď sem zabloudili
Pocit jistoty ve mně sílí
Jsou jako dva přízraky, co vodněkuď sem zabloudili
pocit jistoty ve mně sílí

Ná, ná, ná, ná, ná...

Pak vodjeli, dál než my dokážem, svět kolem mě z tich
Hlava se zatočila a den delší se zdál, to asi bylo z nich
S pocitem naplnění jsem se votočil a chtělo se mi žít
Stejně tak jako ty dva, co přišli napovědět, že není špatný snít

Totiž ty dva divný přízraky, co vodněkuď sem zabloudili
Novou naději ve mně zapálili
Ty dva divný přízraky, co vodněkuď sem zabloudili
Novou naději ve mně zapálili

Kdož jste boží bojovníci

Kdož jste boží bojovníci a zákona jeho
Prosteš od boha pomoci a doufej tež v něho
Že konečně vždycky s ním zvítězíte
Kristus vám za škody stojí, stokrát víc slibuje
Pak-li kdo proň život složí, věčný míti bude
Blaze každému, kdož na pravdě sejde
Ten pán velíť se nebáti záhubcí tělesných
Velíť i život složiti pro lásku svých bližních

Protož střelci, kopiníci, řádu rytířského
Sudličníci a cepníci lidu rozličného
Pomněn též všichni na pána štědrého
Dávno Čechové říkali a přísloví měli
Že podle dobrého pána dobrá jízda bývá

Nepřátel se nelekejte, na množství nehleďte
Pána svého v srdci mějte, proň a s ním bojujte
A před nepřáteli neutíkejte
A s tím vesele křikněte, zkús: "Na ně! Hrr na ně!"
Zbraň svou rukama chutnejte, Bůh náš pán, křikněte

Heslo všichni pamatujte, kteréž vám vydáno
Svých hejtmanů pozorujte, retuj druh druhého
Hlediž a drž se každý šiku svého
Vy pakosti a drabanti, na duše pomněte
Pro lakomství a loupeže životu netraťte
A na kořistech se nezastavujte